
Mnoho žen má hubnutí spojené s frustrací a přísným režimem. Zakážou si všechno, co jim chutná, a úzkostlivě počítají každou kalorii. Nutí se do vyčerpávajícího kardia a odmítají rodinné oslavy ze strachu, že sní něco „zakázaného“.
O to větší šok přichází, když se váha odmítá pohnout dolů. Příčina přitom netkví v tom, že byste málo dřely nebo moc jedly. Vaše hubnutí dost možná zablokoval chronický stres ze striktních pravidel.
Zásadní zádrhel bývá ve vnitřním nastavení. Pokud se snažíte hubnout jen proto, že se vám vaše tělo nelíbí, a trestáte se za každé sousto, vytváříte v sobě obrovské napětí.
Zdravý životní styl by měl vycházet z respektu k sobě samé. Je to způsob, jak tělu dopřát péči, aby vám v něm bylo dobře. Když se ale zablokujete v režimu odpírání, striktních pravidel a zákazů, z hubnutí se stane další stresující položka na vašem už tak plném seznamu úkolů.Tento psychický tlak spustí chemické procesy, které tělu vyšlou signál: „Pozor, jsme v nebezpečí, musíme si ukládat zásoby!“
Hubnutí není jen jednoduchá matematika příjmu a výdeje. Obrovskou roli hrají hormony. Po pětačtyřicítce, v období perimenopauzy a menopauzy, klesá hladina estrogenu a progesteronu. Tělo začíná jinak nakládat s tukem, což u mnoha žen vede ke vzniku takzvaného “hormonálního bříška”.
V tomto citlivém období se stává hlavním nepřítelem hubnutí kortizol – stresový hormon.
Pokud žijete v neustálém tlaku a trápíte se vyčerpávajícím cvičením, hladina kortizolu se drží chronicky vysoko. Co to znamená v praxi?
➡️ Ukládání tuku na břiše: Kortizol cíleně podporuje ukládání vnitřního tuku v oblasti břicha. I když si hlídáte stravu, tělo pod tlakem tento tuk úzkostlivě chrání.
➡️ Ztráta svalů: Chronicky vysoký kortizol nutí tělo „požírat“ vlastní svaly, aby mělo rychlou energii. Méně svalů pak znamená pomalejší metabolismus.
Abychom večer v klidu usnuly a tělo mohlo v noci regenerovat, potřebujeme, aby se v organismu začal přirozeně vyplavovat melatonin – hormon spánku. Jeho produkci ale blokuje právě zmíněný hormon stresu kortizol. Jeho úkolem je totiž udržovat nás v maximální bdělosti a pohotovosti.
Takže když jsme večer ve stresu, melatonin nemá šanci.Výsledkem je, že se v posteli hodiny převalujete, nemůžete zabrat, nebo se v noci neustále budíte.
Po probdělé noci pak přicházejí na scénu další dva hráči, kteří vám okamžitě překopou plány na zdravý jídelníček:
➡️ Ghrelin (hormon hladu): Když se špatně vyspíte, hladina ghrelinu ráno prudce stoupne. Tělo je unavené, chybí mu palivo a ghrelin začne do mozku vysílat signály, že nutně potřebujete rychlou energii – ideálně v podobě cukru a tuku.
➡️ Leptin (hormon sytosti): Tento hormon má normálně na starosti dát vám vědět, že už máte dost a jste plné. Po probdělé noci ale jeho hladina dramaticky klesá. Takže i když sníte úplně normální, dostatečně velké jídlo, vaše tělo vám stejně bude tvrdit, že má pořád hlad.
Celý den tak potom svádíte předem prohraný boj s nesnesitelnými chutěmi, neustále byste něco uzobávaly a večer vás přepadne vlčí hlad. Vůle a motivace jdou stranou, protože vyčerpaný mozek pod vlivem hormonální bouře zkrátka nemá sílu říct rázné „ne“.
Možná si říkáte, že ty chutě a stres prostě „vycvičíte”. Jenže unavené a nevyspalé tělo nedokáže správně regenerovat a efektivita cvičení tak jde dolů.
Pokud po náročném dni v práci a noci plné převalování vtrhnete do fitka a dáte si do těla, nepřidáváte zdraví, ale vršíte další stres na již existující hromadu. Svaly nerostou, záda začínají bolet, klouby trpí a vy se místo přívalu endorfinů cítíte ještě víc zmlácené a bez energie.
Pokud jste se v tomto článku našly, nezoufejte. Prvním krokem je uvědomit si, že nemusíte změnit svůj život od základu a začít znovu od nuly.
Hormonální změny, které s sebou přináší zralý věk, nemusí znamenat stopku pro vaši kondici a skvělou postavu. Jen je potřeba pochopit, jak vaše tělo v této etapě funguje, a začít hrát s ním, ne proti němu.