
Možná máte pocit, že děláte všechno správně. Jíte méně. Snažíte se. Hlídáte se. A stejně se váha nehýbe. Nebo se pohne – a zase vrátí.
Možná, že problém není, že neděláte “dost” – jen jedete v režimu, který není dlouhodobě udržitelný nebo pro vaše tělo už jednoduše nefunguje.
Pokud se snažíte hubnout a zároveň jste neustále unavené, tělo vám něco říká.
Velmi často za tím stojí kombinace několika věcí.
Na jedné straně je to jídlo. Možná jíte méně, než vaše tělo reálně potřebuje. Nebo je jídelníček postavený tak, že vás sice na chvíli „zaplní“, ale nedá tělu stabilní energii.
Typicky v něm chybí dostatek bílkovin, které zasytí a stabilizují energii během dne.
Často je tam naopak víc jednoduchých cukrů – pečivo, sladkosti, rychlá jídla – která způsobí, že hladina cukru v krvi rychle vystřelí nahoru… a pak zase spadne.
Přes den „se držíte“, ale jakmile večer dojdete z práce domů, přijde vlčí hlad nebo nezvladatelné chutě na potraviny, které si jinak odpíráte.
Tohle není selhání ani nedostatek vůle. Problém může být ve skladbě jídelníčku (např. v nedostatku bílkovin a vlákniny), nepravidelnosti v jídle… ale také právě v tom, že se přes den držíte příliš “zkrátka”.
Zakazujete si to, na co máte chuť, jíte méně, než potřebujete, nebo jídlo odkládáte, protože není čas. Někdy navíc jíte ve spěchu, u práce a jiných činností – a tělo tak ani nestihne zaregistrovat, že je vlastně najedené.
Večer už na to tělo jednoduše nemá kapacitu. Je unavené, „vyhladovělé“ a snaží se dohnat to, co během dne nedostalo.
Chuť na sladké je zakódovaná v našem mozku od narození. Cukr je totiž rychlým zdrojem energie a také dopaminu – “hormonu odměny”. Kdykoliv jsme proto unavení, nudíme se, máme špatnou náladu… velká část z nás automaticky sahá po cukru.
Tohle není problém. To je biologie.
Problém nastává ve chvíli, kdy jsou chutě na sladké časté, silné a my máme pocit, že jim nedokážeme odolat.
Nejčastěji za tím stojí:
Jakmile máte ideální režim, jde to. Dodržujete jídelníček, cvičíte, plníte všechny nastavené návyky. Stačí ale jeden náročnější týden v práci, chřipka, dovolená nebo víkend mimo domov a všechno se rozpadne.
Tohle je jeden z nejsilnějších signálů, že váš přístup není udržitelný. Pokud hubnutí funguje jen v ideálních podmínkách, není nastavené pro reálný život.
A právě to je důvod, proč se váha vrací.
Zhubnete. Máte radost. Funguje to.
Ale po čase polevíte… a váha se začne vracet.
Někdy pomalu, někdy velmi rychle.
A celý ten kolotoč začne znovu.
Tohle není selhání. Tohle je důsledek diet a krátkodobých omezení, u kterých od začátku víte, že jednou skončí. Protože jejich pravidla jsou nastavená tak, že se dají dodržovat jen chvíli.
Jakmile se však vrátíte k běžnému režimu:
Jojo efekt tak není o nedostatku vůle.
Je to jen přirozený důsledek toho, že změna nebyla nastavená tak, aby se dala žít.
Počítáte každou kalorii na talíři.
Hlídáte a vážíte si porce.
Vaříte jinak pro sebe a jinak pro rodinu.
Vyhýbáte se společným akcím, protože nechcete „vybočit“
A když už vybočíte, přichází výčitky…
Hubnutí se tak postupně stává další povinností. Dalším tlakem.
A místo aby vám pomáhalo cítit se lépe, bere vám energii, pozornost a klid.
Pokud máte pocit, že se všechno točí kolem jídla a váhy, je to signál, že ten přístup není nastavený udržitelně – ani fyzicky, ani psychicky.
Pokud chcete zhubnout zdravě, bez stresu a váhu si dlouhodobě udržet, je třeba, aby vás životní styl:
Trvalá změna není o tom něco “vydržet” – ale nastavit si návyky, které se dají dlouhodobě žít.