Chutě na sladké

Kolikrát už jste si řekly, že „od zítřka přestanete jíst sladké“? A jak dlouho vám to obvykle vydrželo, než jste zase vytáhly schované sušenky ze spíže?

Neodolatelné chutě na sladké jsou jedním z nejčastějších důvodů, proč se ženám u zdravého stravování nedaří vydržet. A bohužel právě to často vede k výčitkám, pocitu selhání a dojmu, že zkrátka nemají dost silnou vůli. Chuť na sladké ale není slabost. Je to často signál těla, že mu něco chybí – jen je potřeba naučit se jeho potřebám rozumět.

Proč máme chutě na sladké?

Cukr vyvolávají chuť na další cukr

Čím víc jednoduchého cukru během dne sníme, tím víc si na cukr tělo „zvyká“ a tím častěji si o něj říká znovu. Nemusí přitom jít jen o zákusky, sušenky nebo čokoládu. Stejně tak funguje i bílé pečivo, těstoviny, snídaňové cereálie nebo “zdravé” tyčinky plné sušeného ovoce.

Tyto potraviny rychle zvednou hladinu cukru v krvi, která následně zase rychle klesne. Tělo si proto znovu řekne o další „rychlé palivo“, a vzniká tak začarovaný kruh, kdy čím víc sladkého sníte, tím víc ho budete chtít.

Nepravidelná jídla a kolísání hladiny cukru v krvi

Dalším důvodem chutí na sladké je špatně rozložené jídlo během dne. Vynechaná snídaně, odbitý oběd, žádná svačina – a večer přijde vlčí hlad, kdy bychom snědly cokoliv. Mozek v tu chvíli logicky sáhne po tom nejrychlejším zdroji energie: něčem sladkém.

Automatická reakce na určité situace

Sednete si večer k televizi a automaticky vás „honí mlsná“? Není to proto, že máte hlad, ale proto, že mozek si danou situaci spojil s jídlem. Sladké se stalo rutinou – podobně jako když si automaticky dáte v práci sušenku ke kávě nebo “sladkou tečku” po každém obědě.

Protože tento svůj návyk tak dlouho opakujeme, už nad nimi nepřemýšlíme. Stávají se tak automatické jako ranní čištění zubů.

Sladké jako odměna

Od dětství má většina z nás sladkou chuť spojenou s příjemnými pocity a výjimečnými chvílemi. Dorty na oslavu, bonboniéra jako dárek, zmrzlina za vysvědčení.

Tento vzorec si neseme i do dospělosti. Ve chvílích napětí, stresu, únavy nebo naopak ve chvílích, kdy se chceme za něco odměnit, pak mozek automaticky sahá po cukru.

Nekvalitní spánek a hormonální nerovnováha

Nejspíš jste to už také zažily: jednu noc se špatně vyspíte a druhý den máte hlad celý den a mnohem větší chuť na sladké i tučné jídlo.

Krátký nebo nekvalitní spánek totiž ovlivňuje hormony, které regulují hlad a sytost:

• ghrelin (hormon hladu) se zvyšuje
• leptin (hormon sytosti) klesá

Výsledkem je, že tělo je unavené, podrážděné a žádá o rychlou energii – ideálně ve formě cukru. A pokud se to děje pravidelně, chutě na sladké můžou být velmi silné, ačkoliv „objektivně“ vlastně nejste hladové.

Jak na chutě vyzrát?

Chutě na sladké nemusíte „přemáhat“. Dá se s nimi pracovat chytře a bez extrémů. 

• Dbejte na vyvážený talíř: Ke každému jídlu přidejte bílkoviny a zdravé tuky. Zasytí vás víc než samotné sacharidy a stabilizují hladinu cukru v krvi.
• Jezte pravidelně: Nedovolte tělu hladovět celé dopoledne nebo odpoledne. Méně chutí bývá tam, kde je víc stability.
• Všímejte si „automatických“ situací: Pokud vás vždycky honí mlsná u televize, zkuste změnit rutinu – třeba si připravit bylinkový čaj nebo nakrájené ovoce s jogurtem.
• Ptejte se: „Co opravdu potřebuji?“ Je to hlad, nebo spíš potřeba odměny, klidu nebo pozornosti? Ne všechno se musí řešit jídlem.
• Mlsejte bez výčitek: Když si jednou za čas dopřejete zákusek nebo čokoládu, nijak to váš zdravý životní styl neohrozí. Naopak – když se naučíte mlsat vědomě a s mírou, předejdete přejídání i výčitkám.

Chutě na sladké nejsou selhání – ale informace. O tom, že vaše tělo nebo mysl něco potřebují.

Když jim nasloucháte, poskytnete výživu, odpočinek i péči, kterou si zasloužíte, začnou se chutě přirozeně zklidňovat. A vy už se nebudete muset „přemáhat“ – ale jednoduše si budete vědět rady.