I takto to někdy mám

Led 19, 2020

Někdy si při jídle, které jsem schopná sníst říkám-kdyby tohle viděli všichni ti, kterým radím jak na to… anebo ještě jinak: Kdyby tohle udělali ti, kteří se mnou hubnout….

Já u nich na všechno přijdu a tohle bych jim nedarovala! 🙂

Všechno přece vím:

  • Potřebuju jíst pravidelně-čili minimálně 5-6x denně
  • Každé mé jídlo se má skládat ze sacharidové složky ale také složky bílkovinné
  • Měla bych spát alespoň 7 hodin
  • Sportovní aktivita je nejlepší 3-4 týdně

Jsem jen člověk a někdy se mi prostě nechce. I výživový poradce, který vede za lepším a zdravějším životním stylem, hubnutím či láskou ke sportu má někdy „své dny“. Jste v šoku? Nebuďte… 🙂

Hlavně to nikomu neříkat a ať mně nikdo nevidí

Nejhorší je, když jsem doma sama. To mám asi nejmíň vůle. No, vlastně ještě bych to rozdělila, na mám hodně práce a nemám hodně práce. Paráda, když nevím, kam dříve skočit. Myšlenky jsou někde jinde a já automaticky hrábnu v lednici po tom, co tam je 🙂 a jelikož toto o sobě vím, mám tam většinou jen to, co tam být má.

Interval je naštěstí vyřešen, protože „prostě mám hlad“.

Pokud nemám nic moc na práci – katastrofa. Chodím a honí mně chutě. Většinou jsou to chutě z nudy! Trošku si zobnu, toho, trošku támhle toho, a našla jsem někde ořechy v čokoládě, a ta sladká nutela ještě někde je a paráda, banán v čokoládě je prostě topka! Ujíždím na sladkém!

To je mi pak jedno, jestli jím 5x nebo 10x si zobnu 🙁

Složení jídel

V tomto obžerském stavu si kontrolovat, jestli tu čokoládu zapiju mlékem nebo kefírem? To snad ne… Tohle pravidlo se ani dodržet nedá!

Spánkový deficit je u mne běžný

Tak nevím, ale spánek je u mě někdy taky katastrofa. V noci mně ve snech honí lidé, které sem snad deset let neviděla, zažívám situace, kdy se raději rychle a kontrolovaně probudím, protože i v tom snu si uvědomuju, že takto teda NE. Zpocená a potom zase zima, spousta myšlenek na práci, co jsem udělala anebo mně teprve čeká… Ale našla jsem řešení! Sport!

Unavuju a relaxuju sportem, kdy a kde se dá 

Pokud přes den sportuju a tím myslím řízeně sportuju, tak spím jako nemluvně. Strašně mě baví společné hodiny cvičení, kdy vidím, jak makáme, jak se potíme, představuju si, jak ten banán v čokoládě, který jsem snědla v dlouhé chvíli doma, teče do nátělníku a pomalu odkapává na podlahu. Pozoruju, jak se mi čistí hlava, unavuje tělo a já jsem po hodině vyčerpaná, ale naprosto spokojená a šťastná. Kašlu na ranní sladkosti, protože vím, že zítra zase přijdu a skončí v ručníku na podložce 🙂

Doufám, že jsem Vás tím trochu pobavila, a pochopili jste, že všichni jsme na tom stejně, jen jde o to, co v té naší hlavě vyhraje…

Vím, jaká jsem, a nevadí mi to!

Vím, co dělat, když udělám to nebo támhle to špatně, ale rozhodně se kvůli tomu nehroutím!

Vím, totiž, že ze své cesty neuhnu!

Krásné dny.

Petra.